Galské náboženství

Galové patřili mezi keltské kmeny, které se usídlily v Galii, tedy zhruba na území dnešní Francie, Belgie, Švýcarska a severní Itálie. Spojováni jsou především s laténskou kulturou, která se v západní i střední Evropě rozvíjela od pátého do prvního století před naším letopočtem. V padesátých letech prvního století před naším letopočtem však Galové podlehli římské invazi vedené Gaiem Juliem Caesarem, dostali se pod jeho nadvládu a došlo k pozvolnému asimilování, čímž vznikla galorománská kultura. Galština byla vlivem romanizace postupně nahrazena vulgární latinou, ze které se nakonec vyvinula francouzština.

Galské náboženství bylo polyteistické, což znamená, že Galové věřili ve více bohů a božstev. Objevovaly se v něm však také prvky animismu, víry v nesmrtelné, samostatné duše a duchovní bytosti. Galové tak připisovali lidské vlastnosti posvátným hájům, v nichž prováděli své náboženské obřady, jezerům a vodním tokům. Kmeny na území Galie rovněž uctívaly zvířata, například jeleny, koně a kohouty, tím nejposvátnějším však pro ně byl kanec, který se často objevoval také na galských vojenských standartách. Chrámy ani svatyně Galové až na několik málo výjimek nebudovali.

Druidové – tajemní kněží

Dva druidové - kresba z 19. století

Zvláštní roli v galském náboženství měli kněží, kteří se nazývali druidové. Dosud existuje spousta nejasností týkajících se jejich původu, jasné však je, že v galské společnosti jim patřilo velmi významné postavení, a to náboženské i politické. Dohlíželi totiž na správné provádění nejrůznějších náboženských úkonů, obstarávali veřejné i soukromé oběti, rozhodovali o otázkách války a míru a vzdělávali syny galské šlechty. Tajemství svých rituálů si však střežili více než poctivě. Na druida se podle některých zdrojů studovalo až dvacet let, museli si totiž zapamatovat nepřeberné množství veršů, neboť svá tajemství nesměli svěřit ani písmu. V ostatních veřejných i soukromých záležitostech však normálně využívali řecká písmena.

Základem víry druidů i ostatních příslušníků galských kmenů bylo, že lidská duše nikdy nezemře, duše bojovníka, který padl ve válce, navíc měla znovu přejít do jiného těla. Podle Caesara právě tato víra byla důvodem, proč měli Galové při bojích tak velkou odvahu.

Svůj politický vliv uplatňovali druidové i během náboženských úkonů. Měli totiž výsadní právo vyloučit jednotlivce ze shromáždění a toto vyloučení bylo ve starověké Galii to samé, jako vyobcování ze společnosti. Rozhodovali o téměř všech soukromých i veřejných sporech. Jestliže některý jedinec neuposlechnul jejich rozhodnutí, dali ho do klatby, což byl v Galii ten nejhorší trest. Galy, kteří byli v klatbě, totiž ostatní členové společenství považovali za bezvěrce a zločince a vyhýbali se jim, aby je náhodou setkání s nimi neposkvrnilo a nezpůsobilo jim nějaké neštěstí. Lidem, na které byla uvalena klatba, se navíc nikdy nedostávalo spravedlnosti při řešení sporů a rovněž nemohli ani zastávat žádné funkce.

Lidské oběti při druidských obřadech

Ze strany Řeků a Římanů se objevily spekulace, že druidové při svých obřadech obětovali také lidi. Přestože se objevily důkazy o lidských obětech, nikdy nebylo dokázáno, že šlo o běžné jednání.

Druidové uctívali mimo jiné také rostliny (tou nejposvátnější pro ně bylo jmelí) a některé stromy, především pak duby. Do posvátných dubových hájů přezdívaných nemethony mohli vstupovat právě jen druidové. Tato velice vážená vrstva obyvatelstva se každoročně scházela na svých sněmech poblíž města Carnut, které se nachází na území dnešní Francie. Právě tam se shromažďovali všichni Galové, kteří potřebovali vyřešit nějaký spor, a čekali na rozhodnutí a rozsudky druidů.

Vzhledem ke své důležitosti při vedení náboženských obřadů, nemuseli se druidové většinou účastnit válek a byli zproštěni vojenské služby. Vyhnulo se jim také placení daní.

Systém božstev v Galii

Svůj systém božstev Galové rozhodně neměli tak dobře propracovaný jako Řekové nebo Římané, kromě kmenových a domácích bůžku však existovali také bohové, které uctíval každý obyvatel Galie. Jednotliví galští bohové měli z velké části svůj zdroj v primitivních božstvech indoevropského původu. Nejvyšším galským bohem byl Dis Pater (nebeský otec). Spojován byl s římským bohem Jovem nebo také Plutem. Nejvíce úcty se však ze strany Galů dostávalo Toutatisovi, bohu kmene, který bývá ztotožňován s římským Merkurem. Velkou královnou bohů byla Rhiannon, jež je spojována s koňmi.

Bůh Cernunnos

Galové však uctívali celou řadu bohů. Patřila mezi ně například Epona, což byla bohyně koní a úrody, Esus – bůh války a bůh života a smrti Cernunnos. Bohem hromu a moře byl Taranis, bohem světla Lugh, který je spojován se slavností dožínek zvanou Lughnasa. Tím však výčet galských bohů nekončí. Známý byl totiž také Belenos (popřípadě Belenus), což byl pastorální bůh, patron řádu a medicíny. Bůh výmluvnosti Ogmis (nebo také Ogma) se zasloužil o vznik oghamské runové abecedy. Na obrazech obvykle bývá zpodobňován, kterak v ruce třímá kyj.

Zajímavé je, že vzhledem k tomu, že pro obyvatele Galie bylo číslo tři symbolické, téměř magické, vystupovali galští bohové často v triádách.

Římská invaze a následné přijetí křesťanství

Přestože Galové proti Caesarovi vedli galské války, v padesátých letech prvního století před naším letopočtem jeho invazi podlehli a postupem času došlo k asimilaci obou kultur. Galská božstva tak byla ztotožněna s těmi římskými. Kolem roku 200 našeho letopočtu pak Keltové přijali křesťanství.

TIP NA DNEŠEK

Lunární kalendář na dnešní den: