Název laténská kultura je odvozován od archeologického naleziště s názvem La T ène, kde bylo v roce 1857 objeveno velké množství artefaktů. Nachází se poblíž Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku. Tato kultura se vyvíjela během mladší doby kamenné, konkrétně od poloviny pátého století před naším letopočtem do přelomu letopočtu.
Nositeli laténské kultury byli Keltové. Rozšířila se tak ve Francii, Švýcarsku a Německu, důležitá centra však byla také v České republice, Slovensku a Maďarsku. Keltské kmeny expandovaly dokonce i na Balkánský poloostrov a do Malé Asie. V roce 387 před naším letopočtem se galskému vojsku podařilo dobýt i celý Řím s výjimkou Kapitolu.
Dva komplexy mohylových kultur – západní a východní
Keltské etnikum vznikalo na počátku střední doby kamenné, tedy zhruba v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem. V té době se ve střední Evropě vytvořily dva komplexy mohylových kultur. Prvním z nich byl západní, jehož centrum bylo v severních Alpách a zasahovalo až do západních Čech. Druhým byl východní komplex, který se nacházel na území středního toku Dunaje, ve východních i středních Čechách.
Pro keltské kmeny byla typická existence rozsáhlé obchodní sítě, dokládají to především archeologické nálezy v laténských pohřebištích. Do oblasti Středozemního moře vyváželi především sůl, cín, měď, zlato, kůže, kožešiny a vlnu. Přes území, kde se rozvíjela laténská kultura, se navíc přepravoval jantar.
Keltové věřili v posmrtný život. Na pohřebištích byly nalezeny zbraně, vozy, předměty denní potřeby, ale také luxusní vybavení. V době laténské existovala i místa, do nichž se vhazovaly nejen rituální dary, ale někdy rovněž lidské oběti. Archeologické nálezy dále nasvědčují tomu, že byl hojně rozšířen kult lebek.
Raná doba laténská
 |
|
Neuchâtelské jezero ve Švýcarsku |
Vedoucí postavení měly v rané době laténské, tedy od poloviny pátého století před naším letopočtem, aristokrati, konkrétně králové. Kolébkou laténské kultury a především pak umění byly Čechy, jihozápadní Německo, severní Švýcarsko a Salzbursko. Privilegované vrstvy se mohly honosit bronzovými nádobami, přilbami, štíty a šperky s propracovanou a svéráznou výzdobou. Laténské kovotepectví totiž bylo velice vyspělé. Typické byly především nákrčníky a zdobené spony. Zdobeny byly hlavně motivy rostlin a zvířat. Díky kvetoucímu obchodování se středomořskými národy, především pak Etrusky, vznikl v době rané laténské kultury nový umělecký styl – florální i figurální. Charakteristický byl osobitý dynamický ornament. Na laténský umělecký styl měl kromě Etrusků a Římanů vliv také skythský zvířecí styl.
Střední fáze laténského období
Ve střední fázi laténského období už neměly hlavní slovo královské vrstvy, na přelomu pátého a čtvrtého století před naším letopočtem totiž došlo k razantním sociálním změnám a tato vrstva vymizela. Rozhodující moc si rozdělila bojovnická třída s kněžskou vrstvou a vzniklo rovnoprávné členské společenství.
Výboje a stěhování
Na počátku čtvrtého století před naším letopočtem se začal keltský svět poměrně značně měnit z důvodu nejrůznějších výbojů. Keltové, kteří obývali jižní a západní Čechy, odešli do Itálie. Ve středních a východních Čechách se naopak usadili keltští kolonisté ze západní Evropy. Velká část Bójů, tedy keltského kmene, podle kterého je naše země pojmenována, zamířila přes Alpy do severovýchodní Itálie, kde se jim v roce 387 podařilo dobít Řím. Následně se usadili v oblasti Bologne a přijali kulturu Italiků. Stále je však bylo možné od nich odlišit díky keltským mečům a nákrčníkům.
Vojenské neúspěchy a budování oppid
 |
|
Závist - pozůstatky největšího oppida v Čechách |
Vojenské úspěchy Keltů však netrvaly příliš dlouho, už na konci druhého století před naším letopočtem kmen Bójů přišel o polovinu celého svého území. Pravděpodobně právě tento fakt byl důvodem k jejich návratu zpět do Čech. Ne všem se ale tento návrat zdařil, někteří Keltové totiž podlehli silné romanizaci ze strany Římanů nebo byli uvrženi do otroctví. Ti, kteří se navrátili, začali na okrajích sídelních regionů (ve vstupu do center obydlených oblastí jim totiž zamezily místní kmeny Keltů, neboť se v těchto centrech, která se nazývala emporia, budoval obchod i náboženský život a vlastní správa už byla poměrně rozsáhlá a propracovaná) budovat velice neobvyklá opevněná města nazývaná oppida. Typickým vnějším znakem oppid byla velkoryse pojatá opevnění, která doplňovaly mohutné brány a plánované zástavby. Na rozdíl od starších neopevněných center Keltů kladli zakladatelé oppid poměrně velký důraz na plánování vnitřní struktury, rozvoj veřejného prostoru a na prosazování politické role ve vztahu k okolnímu regionu.
Díky oppidům dokázali Bójové odrazit útoky ostatních keltských kmenů a první polovina prvního století před naším letopočtem pro ně znamenala vrcholné období prosperity. Období úpadku na sebe však nenechalo dlouho čekat. Na přelomu letopočtu totiž začalo poměrně razantně řídnout venkovské osídlení, na němž byla keltská oppida závislá. Postupně tak docházelo ke zhroucení celého ekonomického systému.
Zánik laténské kultury
V prvním století našeho letopočtu musely západní keltské kmeny začít ustupovat před germánskými kmeny ze severu. Laténská kultura tak následně zanikla z důvodu expanze Římanů a útoků germánských kmenů, její odkaz je však velice výrazný. Přestože je spjata především s Kelty, podobné kulturní a civilizační projevy lze nalézt v mnohem širším prostoru střední, západní, východní i severní Evropy. Mimo jiné Keltové dosti značným způsobem kulturně ovlivnili také Germány, Ibery či Dáky.