Ačkoli jsou České země tradičně považovány za ryze slovanské, což je pravděpodobně dáno zejména působením národního obrození, jehož silné zaujetí vším slovanským doznívalo ještě ve 20. století, jistě si každý uvědomuje, že Slované nepřišli, jak se říká, na zelenou louku. Existuje spousta důkazů o tom, že Keltové pobývali i na území současných Čech a Moravy. Kromě četných archeologických nálezů a zeměpisných názvů mají také některé české pověsti a báje keltský původ.
Je absurdní myslet si, že srdce starého kontinentu tady na slovanské kmeny čekalo opuštěné až do cca 5. století, kdy síly stěhování národů daly do pohybu také Slovanský národ, jenž se do té doby schovával v dodnes ne zcela spolehlivě lokalizované a sporné pravlasti. Co tedy bylo na našem území před jejich příchodem?
 |
| Kamenná hlava keltského druida byla nalezena u Mšeckých Žehrovic |
Dnes se již většina odborníků shoduje na tom, že území současných Čech a Moravy bylo pravděpodobně součástí pravlasti tajemného národa, který současné Evropany fascinuje čím dál víc. Řeč je samozřejmě o Keltech. Nezvratné důkazy o tom, že Keltové žili na našem území, sahají až hluboko do starověku.
Když je řeč o keltské pravlasti – bylo by vhodné se přinejmenším zmínit, že ji odborníci umísťují zhruba do oblasti Rakouska, severních Alp, Bavorska a také na naše území, zejména do jižních a středních Čech. První významnější důkazy o tomto národu pocházejí z cca 7. století před Kristem z naleziště v rakouském městě Hallstadt – proto je toto období keltské historie označováno jako halštatská kultura.
Laténská kultura – Keltové na vrcholu
V období od 5. století před Kristem Keltové expandují ze své pravlasti a dostávají se do svého zlatého věku, o něco později svými výboji dokonce značně zatopí i mocným antickým kulturám. Vlast Keltů se rozšiřuje, zejména na západ, ale hustěji osídleny jsou také Čechy a Morava.
Toto období, které trvá cca do 1. století př. n. l., je časem největšího rozmachu a slávy Keltského národa, po kterém neodvratně následuje jejich naprostý úpadek. Během několika následujících staletí jsou Keltové vytlačeni do nejzazších koutů Evropy.
Bójové
Ve spojitosti s Českými zeměmi je nejčastěji zmiňován kmen Bójů, který toto území obýval v době laténské. Šlo o jeden z nejmocnějších keltských kmenů a zmínky o něm jsou v dobových spisech více než časté. Tento kmen dal také vzniknout latinskému názvu naší země – Bohemia. Jde o latinskou verzi keltského názvu Boiohemum neboli „země Bójů“. Keltští obyvatelé tudíž nebyli pro historii naší země zdaleka bezvýznamní.
Volkové-Tektoságové
Dalším kmenem, který je potřeba zmínit v souvislosti s naším územím, jsou Volkové-Tektoságové. Zatímco Bójové jsou umísťováni do oblasti Čech, tomuto kmeni je připisován pobyt spíše na území Moravy. Zmiňuje se o něm také Caesar ve svých spisech a hovoří o něm jako o velmi bojovném a silném národu.
Bez zajímavosti nejsou ani jazykové teorie, které vznikly okolo jména kmene Volků. Odvozováni jsou od něj Valaši a název tohoto národa je zase dáván do spojitosti s Velšany. Souvislost mezi Valachy a Volky je otázkou diskutabilní, teorie o spojitosti se jménem Velšanů je však dnes již dávno zavržená jako chybná. Ostatně Velšané sami sebe keltsky nazývají Cymreig a do Velšanů jim začali „nadávat“ až germánští dobyvatelé Britských ostrovů.
Konec Keltů v Českých zemích
 |
| Markomanský král Marobud |
Keltové se na našem území ve značné míře udrželi až do 2. století našeho letopočtu, kdy do Čech a na Moravu zavítaly hordy germánských kmenů, které v té době přebíraly od Keltů vládu nad severní polovinou Evropy. Na našem území se usadily germánské kmeny Markomanů a Kvádů a právě z této doby máme také historicky první českou osobnost známou jménem! Konkrétně se jedná o markomanského krále Marobuda, který zde založil první „státní útvar“. Ten však dlouho nevydržel a ani Germáni se u nás moc neohřáli.
V mezičase úpadku germánského osídlení a příchodu Slovanů bylo naše území zřejmě relativně opuštěné. Slované sice rozhodně nepřišli do zcela liduprázdné země, ale zdejší obyvatelstvo bylo pravděpodobně natolik řídké, že víceméně nenápadně splynulo s nově příchozími.
Většina historiků se domnívá, že slovanské osídlení Českých zemí se obešlo bez významnějších bojů nebo násilných akcí – bývalé populace (pozůstatky Keltů a Germánů) byly jednoduše převrstveny. Keltové sice z dějin střední Evropy zmizeli, ale nedá se říct, že by nám po sobě nic nezanechali.
Keltský původ zeměpisných názvů a české mytologie
Kromě četných archeologických dokladů svého pobytu u nás, se Keltové zapsali do daleké budoucnosti našeho národa i jinými způsoby. Ač si to třeba neuvědomujeme, ohromná spousta především zeměpisných názvů má keltský původ, přestože nám mohou tato jména znít velmi slovansky. Tak například pohoří Sudety (keltsky Pohoří kanců) a většina řek (Albh = Labe, Agara = Ohře, Isara = Jizera, Atava = Otava a další), ale také některá města (například slovo Týn je zkomoleninou keltského „dun“) či názvy krajů (slovo Haná pochází možná z keltského „Ganna“).
 |
| Praotec Čech na hoře Říp od Josefa Mathausera |
Co je však ještě mnohem významnější, je fakt, že keltský původ má pravděpodobně většina naší mytologie. Pověst o praotci Čechovi na Řípu nachází předobraz v keltské historii (či pověstech) – událost takřka totožnou, avšak obsazenou keltskými aktéry a starší o mnoho století, popisuje ve svém díle římský historik Titus Livius. Ostatně, ještě Kosmas nazýval nynějšího praotce Čecha jeho starým jménem – Bohemus.
Také většina ostatních pověstí, zejména pověst o lucké válce, dívčí válce či hoře Blaník, má s velkou pravděpodobností svůj původ ve starších, keltských, bájích. Odkaz Keltů je tudíž v našich myslích živý dodnes.