Keltové byli národ s velmi silně zakořeněnou kulturou a národním přesvědčením. A to nebyli nikdy jednotným státem. I dnes bychom se od nich mohli leccos naučit. Jejich kultura se nejvíce projevila v náboženství, obřadech a v umění. Byli velmi nadaní a některé jejich symboly používáme i my dodnes. Možná to ani nevíte.
Z historie keltského umění
Keltská kultura a keltské umění se utvářely postupně už od 5. století před naším letopočtem. Keltové zakládali umění na využití geometrických tvarů, zvířecích motivech a s prvky řeckého a etruského umění. Vyráběli kromě mincí různé náramky, náušnice, pouzdra na zbraně, opasky, prsteny - prakticky vše, co známe i dnes. Měli velký výběr a byli velmi zdatní. Díky tomu, že prošli velký kus světa, načerpávali inspiraci od jiných národů. Něco okoukali a něco získali při obchodování. Pro ně zajímavé prvky pak začlenili do toho, co už znali. Díky tomu také víme, kudy asi migrovali. Ale to neznamená, že by snad Keltové neměli dostatek fantazie. Postupně se do keltského umění dostávalo stále více jejich vlastníchsmyšlených ornamentů. To, jak rozvinutou fantazii měli, dokazují i jejich pohádky a bohatý lesní svět plný nadpřirozených bytostí. Takže si brzy vytvořili svůj vlastní arsenál zdobení.
Po zániku Keltů v Evropě se v klášterech na ostrovech začala uchovávat jejich kultura písemně a nadále se rozvíjelo i keltské umění. Po expanzi zpět do Evropy vzniklo tzv. Novokeltské umění a ještě před vznikem Velkomoravské říše se sem jejich umění vrátilo. Důkazem, že se jedná o staré umění, jsou abstraktní křivky, ornamenty a spirály. Této výzdobě hodně podléhaly i sochy lidských a zvířecích postav.
Jakými způsoby a co Keltové zdobili, jaké materiály používali?
Keltové byli velmi vynalézaví, používali nejrůznější materiály i techniky a ty postupně zdokonalovali. Většinu převzali od jiných kultur a sami přetvořili k obrazu svému. Jaké materiály tedy Keltové hlavně používali?
- Korál: Jedná se o přírodní materiál, produkt mořských řas. Korál se řezal a následně brousil, dodnes se používá ve šperkařství.
- Sapropelit: Vyskytuje se v hnědém a černém uhlí.
- Jantar: Je tvořen zkamenělou pryskyřicí, která obsahuje směs jehličí. Má žlutohnědou až zlatavou barvu.
Dále pak používali sklo, kámen, pískovce a kůži. A jaké techniky zpracování jsou pro keltské umění typické?
- Filigrány: Jedná se o značky, kresby a malé obrázky na ručních papírech a dalších věcěch. Bylo to něco jako podpis a hlavičkový papír. Podle toho můžeme určit, z jaké doby zhruba který nález pochází.
- Granulace: Je to zlatnická technika, při které se do ornamentu nadrobí zrnka zlata nebo stříbra a dalších materiálů, která se následně zataví do souvislé plochy.
- Tepání: Je to kovářská technika. Za studena se kladívkem do měkčích kovů vytloukají - vytepávají obrazce a nejrůznější motivy.
- Niello: Jedná se o vykládání kovů, zejména stříbra. Vykládalo se směsí boraxu, sulfidů, stříbra, mědi a olova. Je to jedna z nejstarších technik, znali ji už Egypťané. Zdobila se tak nejčastěji zbroj.
Jinak například sošky dělali klasickým způsobem, jakým se dělají i dnes. A co Keltové nejčastěji zdobili? Je toho celá řada. Jak už bylo řečeno, potrpěli si na šperky, které pro ně měli nejen jistou estetickou hodnotu, ale více pak náboženskou. Podle zobrazených motivů a tvarů to byly jakési talismany a ochranné šperky. Což nepopírá jejich smysl pro design a krásu jako takovou. Dále pak zdobili zbroj i zbraně. Vytesávali sošky svých bohů a nadpřirozených bytostí. Vyobrazovali zvířata i lidi, někdy půl na půl. Do kůže vyrývali a vypalovali ornamenty na opasky a náramky, jak pro ženy, tak pro bojovníky. Keltské umění je opravdu bohaté.
Co se zachovalo
Tak v první řadě bychom měli zmínit Keltský kříž. Je to klasický kříž s delší spodní nohou. V horní častí je kolem kruh. Dnes ho bereme prakticky už jen jako módní doplněk. Ale máte-li ho doma, už víte, co že to máte. Dále se zachovaly ornamenty elipsovitého, kruhového i kosočtvercového tvaru složené právě z oněch spirál, křivek a čar. Nosíme je na krku, nosíme náramky, opasky s totožnými sponami....Je toho mnoho. Spousta lidí si nechává takové znaky i tetovat.
Abychom ale měli keltské umění kompletní, měli bychom se zmínit i o keltské hudbě. Ta má kořeny v dnešním Irsku, Skotsku, Walesu, Bretani a kanadském ostrově Cape Breton. Bohužel o ní v původní podobě mnoho nevíme. Nebylo jak ji zaznamenat a uchovat, když nebyli noty a už vůbec ne nahrávací zařízení. Můžeme se tedy jen domnívat, jak asi zněla, ale s jistotou víme, že byla a že ji měli Keltové velmi rádi. Často totiž pořádali oslavy a bujaré večírky plné jídla, pití a zpěvu - tedy i hudby. Taková Enya je typickým dnešním příkladem. Její hudba má výrazné keltské prvky a kořeny. Ale i v klasických písničkách můžeme najít podobné motivy. A jelikož máme s Kelty mnoho společného, včetně kořenů, přiznejme si - když slyšíme keltskou muziku, probouzí to v nás silné emoce. Od poklepávání nohou přes příjemný pocit po těle až po bujarý tanec.
Až někde uvidíte znaky tu popsané, zamyslete se, jestli to náhodou není přežitek z keltského umění. Je to totiž dost možné a neměli bychom na to zapomínat. Vždyť z nich také tak trochu pocházíme. Chovejme tedy k jejich kultuře a umění jistou dávku úcty a přemýšlejme, co že to vlastně nosíme za šperky a co nám asi říkají. Keltské umění je krásné a je tu s námi v pozměněné podobě i nyní.